| abstract
| - thumb|left|Kanoista na obrázku se domnívá, že sjel těžkou vodu. Mýlí se, sjel divokou vodu. Těžkou ženu od divoké by si ale nikdy nespletl. Těžká voda se na zemi nachází v obrovském množství a její existence si lidé poprvé všimli až s objevem sudu. Původně obyčejná voda, která se shromáždí v sudu, se stává vodou těžkou. Její vlastnosti se projeví zejména při snaze se sudem pohnout. Těžká voda se využívá zejména v reaktorech (velikých sudech), kde se shromažďuje a zabraňuje tak odcizení sudu. Těžká voda je vhodná také ke konstrukci zbraní hromadného ničení. Jejich konstrukce byla opět možná až s příchodem sudu. Prokázalo se totiž, že vylévání samotné těžké vody z letadel nemá žádný valný účinek. Teprve při využití sudu, naplněného těžkou vodou a shozeného např. z letadla, bylo možné zaznamenat její ničivou sílu. Z těžké vody lze získat i vodu lehkou. Možnost, jak přeměnit těžkou vodu na lehkou, je zahřátí sudu ohněm na kritickou teplotu, kdy se z těžké vody uvolňuje voda lehká, která je dle nejnovějších výzkumů nazývána parou. Úskalí při získávání lehké vody spočívá v použití vhodného sudu. Dřevěné sudy jsou pro její získání naprosto nevhodné, a proto bylo možné rozlišit lehkou a těžkou vodu teprve až s objevem tzv. plechových sudů.
|